Romantismus

Český romantismus

Josef Kajetán Tyl

• narodil se v Kutné Hoře, otec byl původně vojenský hudebník, později krejčí
• studoval Tyl na pražském akademickém gymnáziu, studium odešel dokončit do Hradce Králové, aby mohl být nablízku V. Klimentu Klicperovi, který působil jako profesor na tamním gymnáziu nedokončil studia filozofie – odchází ke kočující divadelní společnosti jako herec, vrací se do Prahy a zastává podřadné místo ve vojenské účtárně, věnuje se i nadále divadelní a spisovatelské činnosti – podílí se na českých hrách ve Stavovském divadle jako herec, překladatel, i jako autor
• vedl ochotnickou divadelní společnost, mezi jejímiž členy byli i Mácha, Sabina - působili v tzv. Kajetánském divadle na Malé Straně
• od roku 1834 redigoval připravoval k vydání, byl redaktorem časopis Květy, v letech 1840-1842 časopis Vlastimil, r. 1846 začal vydávat časopis Pražský posel a r. 1849 Sedlské noviny
• se aktivně zúčastnil veřejného života, byl představitelem liberálního směru české politiky /dokonce poslancem říšského sněmu/, po obnově absolutismu mu bylo znemožněno vydávat časopisy, byl zbaven místa dramaturga ve Stavovském divadle, kde byly zastaveny české hry, jako politicky nespolehlivý, nesměl dostat divadelní koncesi, musel si ji proto potají pronajmout, aby mohl vést kočovnou divadelní společnost
• jeho hmotnou situaci ztěžovala nutnost starat se o početnou rodinu – měl sedm dětí, jejichž matkou byla herečka Anna Forchheimová, sestra jeho legitimní manželky Magdaleny Forchheimové
• Tyl zemřel na své divadelní pouti v Plzni v roce 1856 ve věku 48 let.

Dramatická tvorba:

Náměty ze současného života

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

• je první dochovaná hra, pražská fraška, odehrávající se během oblíbené velikonoční pouti a slavnosti pražských ševců - vypráví o lásce Lidušky a Jeníka – Liduška je neteř obchodnice s máslem Mastílkové, která se ráda stýká s Němci, Jeník je sousedův syn. Ani jeden lásce nepřeje. Nakonec vše dobře dopadne. Na slavnosti fidlovačky zpívá slepý houslista Mareš Kde domov můj - tato píseň byla od počátku velmi populární – stala se národní hymnou.

Paní Marjánka, matka pluku /1845/

• Tyl se pokusil o realistiské zobrazení venkovské společnosti, vyjádřil své demokratické názory

Pražský flamendr

Paličova dcera

• Hlavní postavou je Rozárka, dcera venkovského šumaře Valenty, který propil celý majetek. Slouží v Praze, přijede domů na pohřeb své matky – její otec ji slíbí koňskému handlíři Podleskému. Rozárka se otci vzepře a vrátí se do Prahy. Otec ve zlosti podpálí chalupu a uteče do Prahy. Přizná se Rozárce, co doma provedl. Ta chce otce zachránit a tvrdí, že chalupu zapálila ona. Nakonec se vše vysvětlí, Valenta se přiznává.Rozárka odchází se svým Toníkem Jedličkou, tetou Šestákovou a jejím přítelem Kolínským do Ameriky.

Dramatické báchorky

Strakonický dudák aneb Hody divých žen

• Dudák Švanda byl chudý, a když slyšel od vojáka Šavličky, jak lze ve světě hudbou zbohatnout, rozloučí se se svou milou Dorotkou, dcerou hajného Trnky a jde do světa. V lese usne, nad ním se objeví polednice Rosava s lesními pannami. Rosava s jim přizná, že Švanda je její syn, a prosí lesní panny, aby mu vdechly do dud krásu svých písní. Švanda myslí, že se mu to zdálo, jde do světa, přijde do neznámé země, podaří se mu rozesmát princeznu Zuliku, která byla stále smutná a je za to bohatě odměněn. Bývalého studenta Pantaleona Vocílku udělá svým sekretářem. Dorotka, která se nemůže Švandy dočkat, se za ním vypraví a najde ho. Sotva ho uvidí, je Švanda volán na zámek a tam jej princezna nutí, aby si ji vzal. Dorotka chce sňatku zabránit, ale je vyvedena i s Kalafunou. Princ Alamír, jemuž byla Zulika zasnoubena, přijede a dá Švandu do vězení. Vocílka ze strachu uteče. Ve vězení se Švandovi zjevuje Rosava, řekne mu, že je jeho matka, za to je odsouzena mezi divé ženy, kde musí zůstat, dokud Švandu nevysvobodí věrná láska prosté dívky. Dorotka se nejdříve nechce smířit se Švandou, ale když mu hrozí nebezpečí, zachrání ho. Švanda šel o svatojánské noci hledat koření lásky, ale je zaveden lesními pannami – ve víru a zmatku se ocitne pod šibenicí. Přiběhne Dorotka a vše zmizí. I Rosava je vysvobozena.
• V této hře Tyl prokázal své umění charakterizovat postavy:
  Švanda: dobré vlastnosti / podnikavost, dobrosrdečnost/ , špatné vyplývají z nezkušenosti/přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost, podléhá cizím vlivům
  Kalafuna: Český muzikant, houslista, vlastenec, obětavý /pomohl Švandovi/, touží po domově
  Dorotka: Dcera hajného Trnky, moudrá, obětavá, věrná, statečná
  Vocilka: Typ zcela záporný, zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec

Karel Jaromír Erben

• pocházel z podkrkonoššské řemeslnické rodiny
• studoval na gymnáziu v Hradci Králové, od roku 1831 filozofii a od roku 1833 práva v Praze
• za studií se seznámil s Františkem Palackým – s ním se stýkal a spolupracoval po celý život – začal se hlouběji zajímat o historická a národopisná studia
• později jako zaměstnanec Královské české společnosti nauk a jako sekretář Českého muzea často konal dlouhé studijní cesty do venkovských archivů
• roku 1851 byl ustanoven archivářem města Prahy – tehdy konečně měl (jako těžce nemocný, vysílený úmornou prací a nedostatkem) trvale zajištěnu obživu pro sebe a svou rodinu
• sbíral lidovou tvorbu: Prostonárodní české písně a říkadla - shromáždil více než 2 200 písní – roztřídil je podle funkce v životě člověka od narození až do smrti

básnická tvorba

Kytice

• poprvé vyšla roku 1853 – v době politického útlaku po potlačené revoluci1848. Rakouská vláda pronásledovala každý vlastenecký projev a český jazyk byl odstrkován. Kytice v této době povzbudila čtenáře. Kromě první básně, jež vykládá název a smysl sbírky, a kromě závěrečné Věštkyně, obsahuje vesměs balady – vystupují v nich nadpřirozené bytosti /Polednice, Vodník/. Často se objevuje motiv viny a trestu – trest je často neúměrný provinění. V básních Kytice Erben zobrazil dávné cítění a myšlení lidu, jeho názory na přírodní děje, lidské vztahy, zvláště vztahy rodinné. Člověk starších dob, obklopený záhadami přírody, si nedovedl vysvětlit jejich původ – vysvětloval je působením nadpřirozených zjevů /vodníci, polednice/. Lidé věřili, že vše na světě ovládá nezměnitelný osud – každý pokus o změnu osudu je vzpourou, za níž následuje trest.
  
  

Karel Hynek Mácha

• narodil se v rodině mlynářského pomocníka ve skromných poměrech
• studoval filozofii, práva
• velmi rád četl starou českou literaturu i díla současných světových romantiků Byrona, Scotta, Goetha
• navštěvoval přednášky J. Jungmanna o českém jazyce a literatuře
• navštěvoval divadlo, především česká představení, hrál jako ochotník v českých hrách ve Stavovském divadle, v divadle se seznámil s dívkou Eleonorou Šomkovou /Lori/, která mu zkomplikovala život – byla mu vzdálená, byl velmi žárlivý, zakazoval jí, aby se stýkala s muži, a dokonce i aby hrála v divadle
• rád cestoval, sám nebo s přáteli , prochodil pražské okolí, podnikl několik cest do severních a severovýchodních Čech, Krkonoš, navštívil Itálii/1834/, navštěvoval zříceniny, často je kreslil
• pracoval jako advokátní praktikant v Litoměřicích
• počátkem listopadu 1836 onemocněl a náhle zemřel
• byl pohřben v Litoměřicích právě v den, kdy měl mít v Praze svatbu
• 1939 byly jeho ostatky převezeny a slavnostně uloženy na pražském Vyšehradě

Tvorba:

básně: své básně píše zprvu německy - neotištěny, avšak brzy přechází k poezii české – otištěna první báseň Svatý Ivan – navazuje na domácí tradice, ohlasovou poezii zajímají ho otázky vzniku světa a vesmíru, smyslu lidského života, má svou představu o společnosti, vztazích mezi lidmi

Máj

• nejvýznamnější Máchovo dílo
• lyricko-epická báseň – 4 zpěvy, 2 intermezza
• děj básně je skromný – autor chtěl oslavit krásu májové přírody – večer v první májový den sedí Jarmila na břehu jezera a očekává svého milence Viléma – místo něj připlouvá jeho přítel a přináší jí zprávu, že Vilém bude popraven pro zavraždění svého otce, kterého však neznal. Vilém byl v mládí vyhnán z otcova domu, dal se mezi loupežníky a jako „strašný lesů pán“ zabil svého otce- svůdce své milenky. Za to má být druhý den popraven. Vilémův přítel odjel, Jarmila se vrhla do jezera.Vilém je ve vězení a uvědomuje si, že prožívá poslední noc svého života. Rozjímá o záhadách života, přemýšlí o věčnosti, o smrti, o posmrtném životě. Druhý den se radostně probouzí celá příroda, z města však vychází průvod odsouzencem, který je zanedlouho popraven / tělo lámáno, hlava je vztyčena na kůl /. Po letech cestuje básník tímto krásným krajem a jeho kůň se zastaví na místě, kde byl Vilém popraven. Na kůlu je ještě jeho lebka a hledí do kraje – básník se ptá na Vilémův osud, lituje jeho ztraceného života, zasteskne si nad vlastním mládím, připadá mu, že jeho osud je podobný osudu hrdiny.
• Máj byl kritikou přijat velmi nepříznivě – starší generaci se zdálo, že Mácha narušuje ideál krásna.

povídka Márinka

• je vybudována na kontrastu hlavní hrdinky – krásná umírající dívka, bydlí v Praze v chudinské čtvrti Na Františku, má nevlastní matku – špinavá, hrubá žena. Márinka má souchotě – ví, že zemře- hraje na piáno, zpívá, má ráda Máchovu tvorbu.