První světová válka (před rokem 1939 známá jako Velká válka nebo světová válka) byl globální válečný konflikt probíhající od roku 1914 do roku 1918. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a bojovalo se i ve světových oceánech. Formální příčinou války byl úspěšný atentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu dne 28. června 1914. Za měsíc poté, 28. července 1914, vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku jako odvetu za atentát. Na základě předchozích smluv následovala řetězová reakce ostatních států a během zhruba čtyř týdnů se ve válečném konfliktu ocitla většina Evropy. Válka propukla mezi dvěma koalicemi: Trojdohodou (dále jen „Dohodou“) a ústředními mocnostmi. Dohodovými mocnostmi byly při vypuknutí války Francie, carské Rusko a Spojené království (resp. celé Britské impérium), které se do války zapojilo v důsledku německého vpádu do Belgie. K Dohodě se postupně připojily další státy: v roce 1915 Itálie a v roce 1917 Spojené státy americké (USA). Ústředními mocnostmi byly v roce 1914 Německo a Rakousko-Uhersko. K ústředním mocnostem se přidaly nejprve Osmanská říše a v roce 1915 Bulharsko. Na konci války zůstaly v Evropě neutrální pouze Španělsko, Švýcarsko, Nizozemsko a státy Skandinávie. Za první světové války se v Evropě bojovalo na několika frontách. Na západní frontě boje probíhaly do značné míry v zákopech (zákopová válka). V letech 1914 až 1918 bylo mobilizováno přes 60 milionů vojáků.[2] Za konec světové války se pokládá a ve světě oslavuje 11. listopad 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří (11. 11. v 11 hodin), podepsané téhož dne v 5.05 hodin ráno německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Ferdinanda Foche v Compiègne. Formálním zakončením války byla pařížská mírová konference v roce 1919, na které byly uzavřeny pařížské předměstské smlouvy.