Text

Text je v lingvistice spojitý jazykový útvar, který se uplatňuje v komunikaci jako komplexní jednotka sdělování.

Označuje uskupení slov, které dohromady tvoří nějakou výpověď. Pojem se obvykle používá pro psané výpovědi delšího rozsahu (odstavec), lze jej ovšem užít i pro mluvený jazykový projev nebo i krátké výpovědi.

Knihy jsou označovány jako umělecké texty, novinové články jako publicistické texty, atd.

Pojem text v dalších oborech

V informatice

V informatice se jedná o odborný technický pojem, kterým je označen zvláštní datový typ (běžnější je string nebo řetězec) nebo datový formát. Text je cokoliv, co je uloženo v textovém formátu (t.j. přímo v textových znacích, kódovaných např. v ASCII, ANSI, Unicode, UTF-8, …), a to i v případě, že daný textový řetězec (posloupnost znaků) nedává žádný smysl v žádném přirozeném ani formálním jazyce, a dokonce i v případě, že délka textu je nulová (0 znaků). Podstatný je zde typ nebo formát, kde pevnému počtu bajtů (počítačových slov) odpovídá vždy konkrétní znak dané abecedy

Text (dle jazykovědy, tj. posloupnost slov, nesoucí význam) nakreslený v obrázku (tj. např. vyfotografovaná cedule s nápisem) není z pohledu informatiky „prostým textem“ (anglicky plain text), neboť „z pohledu počítače“ se již nejedná o soubor písmen, ale o binární data grafických objektů (různě barevné body, křivky, …) respektive se jedná o datový typ nebo formát, jenž není z hlediska informatiky považován za textový. V tomto formátu text není zakódován po jednotlivých znacích dané abecedy v daném počtu bajtů.

Nicméně, dekódování původního textu z různých grafických netextových formátů je dnes běžně možné pomocí specializovaného software, např. pomocí OCR programů s relativně vysokou mírou přesnosti. Výhoda textového formátu, obvykle v porovnání s binárním, je, že je lidsky a strojově čitatelný (vyhledávání), editovatelný běžnými editory (XML) a přenositelný po síti (uuencode). Nevýhoda je, že je delší - paměťově náročnější.

Slovo

Slovo je skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající určitý ustálený význam, je označované za jednotku slovní zásoby. Ve starším výkladu zpravidla uskupení hlásek ve věcném (lexikálním) nebo mluvnickém (gramatickém) významu a také jednotlivá hláska, například citoslovce „ó" vyjadřující překvapení nebo také spojka „a" v postavení ve větě.

Hláska je pojem zvukové stránky jazyka, umožňuje slovo použít v mluveném projevu a písemně zaznamenat. Věcný význam slova znamená zjednodušeně něco (cokoliv) pojmenovat, mluvnický spočívá v možnosti slovo zaznamenat (písmo, tisk) a také pravopisně rozlišit i v případě jeho stejného znění v mluveném projevu (např. zelený – Zelený).

Zvukovou stránkou jazyka a významem hlásek se zabývá hláskosloví, v daném jazyku mají hlásky schopnost rozlišit zvukovou formu slova a jeho význam. Hláska je tzv. významotvorná a označuje se cizím slovem jako foném, základní jednotka tzv. fonologického systému. Fonologický systém je součástí fonologie věnující se funkci fonémů neboli zvukovým rozdílům hlásek. V českém jazyku jsou hlásky (fonémy) tvořené jednotlivými samohláskami (vokály), souhláskami (konsonanty) a dvojhláskou (diftong) složenou ze dvou samohlásek v jedné slabice (ou).