Cítím chladno a prázdno a v životě jsem si sáhla až na dno. Jen smrt pro mě vysvobozením se stává a smrtka svou kosou nademnou mává. Cítím prázdno a bolest... ach bože, jak bolí přátel lest. Lest je také zrada, jak ten svět nemám ráda! Cítím jak mi nůž vniká do kůže a má krev má barvu rudé růže. Pozoruji jak mi život z těla uniká a rána v krvi úlně zaniká. Cítím slabost a k zemi padám a ve svých myšlenkách zábleskům života propadám! Po zemi se má krev roztéká a z rány po pramíncích stéká. Vidím babičku jak ke mě ruce natahuje a někam do bílé záře mě stahuje. Ta záře je čímdál silnější a má duše volnější. Nemohu se už ani pohnout jen očima mohu hnout. Cítím únavu a tak oči zavírám, já pomalu umírám.