novinky

Babišova vláda zadluží Česko v době prosperity o dalších 40 miliard

Babiš před novináři vychválil ekonomické výsledky České republiky a uvedl, že pro letošní rok je hospodaření státu naplánováno se schodkem ve výši 40 miliard korun a že stejně by tomu mělo být i v roce 2020. „Není žádný důvod mít obavy ze zpomalení. To, že nerosteme tak rychle jako předtím, je jasné, ale je vidět, že meziročně se nárůst příjmů zvyšuje,” pokračoval Babiš. „Je pro mě podstatné, že držíme schodek a že jsme nerezignovali na žádnou z vládních priorit a plníme koaliční dohodu,“ řekla na tiskové konferenci ministryně Schillerová. Našly se peníze na rodičovský příspěvek Babiš také řekl, že v dalším roce se bude pokračovat v navyšování důchodů o 900 korun, zůstanou slevy na jízdném a našly se peníze i na sporný rodičovský příspěvek. Podle Babiše bude roční výdaj na rodičovský příspěvek 8,6 miliardy. Navýšení se plánuje z 220 tisíc na 300 tisíc korun. Peníze se podle Babiše našly v úsporách, nikoliv však na ministerstvu práce a sociálních věcí. Kde přesně se našly, ale neřekl, není to podle něj důležité. „Je to jen 0,5 procenta ze všech výdajů rozpočtu. Není to zásadní položka rozpočtu. Zásadní jsou důchody,” dodal Babiš. Vklad bank do fondu až 6 miliard ČSSD v souvislosti s výdaji na rodičovský příspěvek navrhovala zavést bankovní daň a před pondělním jednáním vlády vyzvala hnutí ANO, aby si vybralo mezi podporou dětí nebo bank. Babiš řekl, že bankovní daň zavádět neplánují. „Myslíme si, že sektorová bankovní daň ohrožuje stabilitu ekonomiky a jsme o tom přesvědčeni,“ dodal Babiš. Znovu zopakoval, že by Česko podle něj mohlo jít cestou založení Národního rozvojového fondu, kam by banky přispívaly. „Založíme pracovní skupinu, kde by se řešily detaily, že kdyby byl založen, že by počáteční vklad byl kolem šesti miliard korun," pokračoval Babiš. Růst potáhne spotřeba, spoléhá se vláda Státní rozpočet byl po prvních čtyřech měsících letošního roku ve schodku 29,7 miliardy korun, zatímco loni na konci dubna vykázal přebytek 0,8 miliardy korun. Kabinet spoléhá na to, že ekonomický růst příští rok potáhne spotřeba domácností. Růst HDP přitom vláda predikuje ve výši 2,4 procenta. Rozpočet počítá s růstem investic na 135 miliard korun z letošních 122,3 miliardy korun. O růstu mezd bude ještě vláda jednat se sociálními partnery 27. května. První verzi rozpočtu bude podle premiéra kabinet schvalovat na mimořádné schůzi 31. května.

Každý šestý senior neplánuje výdaje a neřeší, zda vystačí s penzí

Většina českých penzistů starších 65 let se snaží se svými financemi, většinou už jen důchodem, nakládat zodpovědně. Na druhou stranu ale šestina seniorů nijak zvlášť neplánuje, zda se svým měsíčním příjmem vůbec vyjde. Spoří jen minimum starších lidí, půjčku mají dva z pěti. „K hospodaření s financemi přistupuje zodpovědně 73 procent penzistů, kteří ze svého důchodu nejprve odloží peníze na pravidelné platby či poplatky a pak se zbytkem volně nakládají,“ uvedla Jana Žaludová ze společnosti KRUK. V exekuci 90 tisíc důchodců Z průzkumu ale zároveň vyplynulo, že 16 procent lidí starších 65 let své výdaje nijak neplánuje, neřeší, jak se starobní penzí vyjdou. Nezodpovědný přístup k hospodaření s penězi tak mnohdy vede k tomu, že se díra v rozpočtu řeší půjčkou. A pokud pak senior nemá přehled o svých financích, k exekuci je už jen krůček. V současné době z bezmála 2,5 milionu českých penzistů jich je v exekuci téměř 90 tisíc. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) provádí exekuční srážky ze všech druhů důchodů, tedy ze starobních, invalidních i pozůstalostních.Počet důchodců s exekuční srážkou z penze do roku 2017 nepřetržitě rostl, v loňském roce se pak nepatrně snížil o necelých 400 penzistů. Celkem ČSSZ vyplácí věřitelům dlužníků z vyměřených důchodů více než miliardu korun ročně. Senioři se zadluží i kvůli dětem či vnoučatům Téměř dvě pětiny lidí v seniorském věku splácí nějaký úvěr či půjčku, někteří si své dluhy s sebou nesou ještě z produktivního věku. Jak Žaludová upozornila, výjimkou nejsou případy, kdy senioři dluží za své děti či vnoučata. Buď si pro ně přímo půjčí peníze, nebo ručí za jejich vlastní nesplacené dluhy. Spoléhají na dohodu s dětmi, že budou pravidelně splácet své závazky, ovšem velmi často je pak realita odlišná.

GLOSA: Poslední sérii Hry o trůny zabila přehnaná očekávání diváků

Jedna legenda skončila. Populární seriál Hra o trůny se v noci z neděle na pondělí dočkal odvysílání poslední epizody. I přes plnohodnotné uzavření dějových linek hlavních postav zůstává po závěrečné osmé řadě hořká pachuť na jazyku. Vina tvůrců je to ale jen částečně, velkou měrou za to mohou hlavně přehnaná očekávání samotných diváků a fanoušků. Článek obsahuje spoilery. Když před nějakými třemi lety tvůrci oznámili, že dvě závěrečné série budou svým rozsahem poněkud osekané a oproti standardním deseti dílům jich bude jen sedm v sedmé řadě a šest v osmé, mnoho fanoušků se bálo, jak se na kratším prostoru podaří zdárně vystavět napětí a ukončit příběhy jednotlivých postav. Obavy to byly oprávněné, protože právě zrychlení děje na úkor gradace posledním dvěma řadám značně uškodilo. Sám se k tomu vyslovil i autor knižní předlohy George R. R. Martin, který si představoval sérií víc než deset.Dvouletá pauza mezi sedmou a osmou řadou navíc v divácích vyvolala pocit, že se blíží něco skutečně nevídaného — velkolepé finále, jak se patří. A velkolepé, co se týče efektů, skutečně bylo. Nešlo očekávat, že se vyvrcholení tak ohromného kolosu, jakým Hra o trůny byla, ponese pouze v chytrém konverzačním duchu. Osekáním epizod ale došlo k řadě dějových zkratek, které, ač ve finále vedly k docela očekávaným a logickým koncům, připravily seriál o to, co na něm bylo za celou dobu tím nejcennějším, a to o plynulý charakterový vývoj postav a proměnu jejich motivací. Proměna Daenerys Targaryen, která se z dobrosrdečné osvoboditelky v poslední sérii přerodila v totálního tyrana, nebyla šokující. Pozorný divák si mohl povšimnout, že její postava byla vždy svým způsobem nelítostná a dokázala za svým cílem jít přes mrtvoly. Onen finální přerod potřeboval ale mnohem více času, než kolik nám ho dali tvůrci, aby všichni diváci dokázali motivaci jejího konání vysledovat zcela bez problémů. Když Daenerys padla ve finální epizodě rukou Jona Sněha alias svého synovce Aegona Targaryena, rovněž to nebylo žádné velké překvapení. Jen měl mít ten moment víc času uzrát. Na intriky už nebyl prostor Finální řadu ale ve výsledku nejvíce pohřbila přehnaná očekávání fanoušků, jak tomu už často u velkolepých zakončení snad jakékoli knižní či filmové ságy bývá. Takový fanoušek má totiž svou představu, jak by se děj měl odvíjet, a nejde mu ani tolik o samotné rozuzlení, pokud je opodstatněné a vyargumentované, ale aby se mu dostalo toho, kvůli čemu si dané dílo zamiloval. Sám jsem jakožto fanoušek i čtenář předlohy — dosud pěti vydaných dílů Písně ledu a ohně — doufal především v kvalitně vykonstruované drama, liboval jsem si v šokujících zvratech, intrikách, politikaření. Pro ně ale už v samotném finále zkrátka nebyl čas a ani opodstatnění. Kdo očekával něco jiného než ticho před bouří a následně samotnou bouři, lhal sám sobě. Poslední série Hry o trůny jistě nepatří mezi ty nejlepší, na druhou stranu si nezaslouží ani takový lynč, který ji od odvysílání prvního dílu provází. Tvůrci David Benioff a D. B. Weiss snad na druhou stranu pochopí, že není radno věci uspěchat a vytvářet příkré dějové zkratky. A koneckonců, kdo se cítí finální řadou Hry o trůny zklamán, má možnost začíst se do knih, kde se podhoubí daných postav vytváří skutečně rozvláčně a důsledně — jeden díl čítá 800 i více stran, přičemž dějově se navíc knihy a seriál citelně rozcházejí. Postačí se jen obrnit trpělivostí a vyčkat, až George R. R. Martin dopíše zbylé dva díly. A myslím, že se nezdravého fanouškovského očekávání může bát úplně stejně jako finální série Hry o trůny.