 |  |
je uzenina z mletého masa, většinou tvrdé konzistence, pikantní, kořeněná a trvanlivá. Dá se konzumovat za studena, většinou se ale ohřívá v horké vodě (případně v páře) nebo se opéká na grilu. Obecně platí, že čím je klobása tvrdší, tím je lepší a trvanlivější. Měkčí se většinou vaří, tvrdé (kvalitnější a dražší) se mohou jíst v menším množství i zastudena. Klobásy se konzumují zpravidla s pečivem jako je chléb nebo houska. Jako příloha se obvykle podávají křen, hořčice nebo kečup.
Výroba klobás je známa od starověku, vyráběli ji starověcí Sumerové, Číňané, Řekové, Římané a další národy. Potravina byla vyráběna zejména z důvodu trvanlivosti, což umožňovalo její dlouhodobější skladování. O této potravině psal např i Homér ve své Odyseji, dramatik Epicharmus nazval jednu ze svých divadelních her Klobása. Klobásy byly známy od nepaměti i v českých zemích, jednak se na venkově vyráběly podomácku, jednak je vyráběli ve městech uzenáři, kteří byli od 13. století v témže cechu s řezníky.[1] Maso se konzervovalo nejen uzením, ale i sušením. V mnoha domácnostech se zejména v zimním období udí klobásy podle tradičních receptur dodnes.
Kvalita klobás i ostatních uzenářských výrobků byla vždy pečlivě hlídána, za šizení výrobků docházelo už od středověku až k drastickým trestům. Na konci 19. století byl vydán Rakouský potravinářský kodex, který platil v českých zemích s obměnami až do roku 1948, kdy byl nahrazen státními normami. Všechny tyto předpisy a normy zakazovaly přidávat do masných výrobků jakékoli cizorodé látky s výjimkou soli, koření, vody v povoleném množství při solení nastřikováním, vitamínů či minerálních látek. [3] Počátkem 90. let 20. století však byly tyto normy zrušeny a na českém trhu se začaly objevovat výrobky deklarované jako párky či klobásy, které však obsahují různé náhražky, jako je drůbeží separát, škrob, rostlinné bílkoviny, mouka, zahušťovadla, apod.
Klobása je uzenina z mletého masa, většinou tvrdé konzistence, pikantní, kořeněná a trvanlivá. Dá se konzumovat za studena, většinou se ale ohřívá v horké vodě (případně v páře) nebo se opéká na grilu. Obecně platí, že čím je klobása tvrdší, tím je lepší a trvanlivější. Měkčí se většinou vaří, tvrdé (kvalitnější a dražší) se mohou jíst v menším množství i zastudena. Klobásy se konzumují zpravidla s pečivem jako je chléb nebo houska. Jako příloha se obvykle podávají křen, hořčice nebo kečup.
Výroba klobás je známa od starověku, vyráběli ji starověcí Sumerové, Číňané, Řekové, Římané a další národy. Potravina byla vyráběna zejména z důvodu trvanlivosti, což umožňovalo její dlouhodobější skladování. O této potravině psal např i Homér ve své Odyseji, dramatik Epicharmus nazval jednu ze svých divadelních her Klobása. Klobásy byly známy od nepaměti i v českých zemích, jednak se na venkově vyráběly podomácku, jednak je vyráběli ve městech uzenáři, kteří byli od 13. století v témže cechu s řezníky. Maso se konzervovalo nejen uzením, ale i sušením. V mnoha domácnostech se zejména v zimním období udí klobásy podle tradičních receptur dodnes.
Kvalita klobás i ostatních uzenářských výrobků byla vždy pečlivě hlídána, za šizení výrobků docházelo už od středověku až k drastickým trestům. Na konci 19. století byl vydán Rakouský potravinářský kodex, který platil v českých zemích s obměnami až do roku 1948, kdy byl nahrazen státními normami. Všechny tyto předpisy a normy zakazovaly přidávat do masných výrobků jakékoli cizorodé látky s výjimkou soli, koření, vody v povoleném množství při solení nastřikováním, vitamínů či minerálních látek. Počátkem 90. let 20. století však byly tyto normy zrušeny a na českém trhu se začaly objevovat výrobky deklarované jako párky či klobásy, které však obsahují různé náhražky, jako je drůbeží separát, škrob, rostlinné bílkoviny, mouka, zahušťovadla, apod.
Řeznictví a uzenářství Šnebergr v Železné Rudě prošlo úspěšně certifikačním procesem na originální produkt ze Šumavy. Certifikát dostala černá klobása, tlačenka a uzené maso. Tyto výrobky jsou vyráběny ručně tradičními šumavskými technologiemi. Svou originalitou a jedinečností garantují zákazníkovi jejich skutečný původ na Šumavě a nedostanete je nikde jinde, jen u samotného výrobce.
| |
Uzené maso - Výroba tohoto masa je jednoduchá. Maso se musí nejprve nasolit buď klasickou solí, sanytrem nebo dusitanovou směsí, přičemž možnosti nasolení jsou tři: nakládání do láku, suché nasolení a solení injekční stříkačkou. [3] V českých podmínkách se nejčastěji užívá nakládání do láku. Kromě soli (rychlosoli) se do masa vetře či mezi jednotlivé vrstvy vloží různé další ingredience, jako např. česnek, cibule, jalovcové bobule, pepř, cukr apod. V láku se maso nechá odležet určitou dobu, která je odvislá na použitém způsobu solení. Po tuto dobu je třeba maso průběžně kontrolovat. Takto připravené maso se vkládá do udírny, kde se vyudí.